Vysvětlující poznámka

Vysvětlující poznámka

Vysvětlující poznámka k „Vyznání pravd“

Církev v naší době zažívá jednu z největších duchovních epidemií, téměř všezahrnující zmatení a dezorientaci učitelského úřadu, které se jeví jako vážná nakažlivá hrozba pro duševní zdraví a věčnou spásu mnoha duší. Zároveň je možné pozorovat rozšířenou letargii při výkonu Magisteria (učitelského úřadu) na různých úrovních současné církevní hierarchie. To je zapříčiněno především nedodržováním apoštolské povinnosti – jak připomíná i II. vatikánský koncil – že totiž biskupové mají „bděle odvracet bludy ohrožující jejich stádce“ (Lumen gentium, 25).

Naše doba je charakterizována akutním duchovním hladověním katolických věřících na celém světě po potvrzení těch pravd, které jsou zamlženy, podkopávány a popírány některými z nejnebezpečnějších omylů naší doby. Věřící, kteří trpí tímto duchovním hladem, se cítí opuštěni, a proto se nachází na jakési existenciální periferii. Tuto situaci je naléhavě zapotřebí napravit. Veřejné Vyznání pravd, které se týká těchto chyb, nestrpí žádné další zdržení. Proto si připomínáme následující nadčasová slova svatého Řehoře Velikého: „Náš jazyk nemá být znaven, poté co jsme se ujali hlasatelského úřadu, aby nás naše mlčení neodsoudilo před spravedlivým Soudcem. (…) Lidé, kteří jsou svěřeni do naší péče, opouštějí Boha a my mlčíme. Žijí ve hříchu a my nenatahujeme naši ruku, abychom je opravili“ (In Ev. Hom. 17, 3.14).

Jako katoličtí biskupové jsme si vědomi naší těžké zodpovědnosti v souladu s napomenutím sv. Pavla, který učí, že Bůh své Církvi dává „pastýře a učitele, aby zdokonalili svaté k dílu služby, k vybudování Kristova těla, dokud nedospějeme všichni k jednotě víry a poznání Syna Božího, v dokonalého muže, k míře vzrůstu Kristovy plnosti; abychom již nebyli jako děti, kterými pohazuje a zmítá vítr lecjakého učení, v kterém lidská chytrost a prohnanost nastražuje blud. Ale vyznávejme pravdu a rosťme v lásce ve všem k tomu, který je hlavou, Kristus. Z něho celé tělo, spojené a spjaté každým spojem, podle toho, jak je každému údu vyměřeno působit, vzrůstá k své výstavbě v lásce” (Ef. 4,12-16).

Předkládáme toto veřejné Vyznání v duchu bratrské lásky, jako konkrétní duchovní pomoc, tak aby biskupové, kněží, farnosti, řády, laická sdružení a soukromé osoby měli příležitost, ať už soukromě nebo veřejně, vyznat ony pravdy, které jsou v naší době nejvíce popírány nebo překrouceny. Následující slova svatého apoštola Pavla by měla chápána jako napomenutí obracející se na každého biskupa a křesťana naší doby: „Bojuj dobrý boj víry, uchop věčný život, k němuž jsi byl povolán a pro který jsi složil krásné vyznání před mnoha svědky. Nařizuji ti před Bohem, který všechno oživuje, a Kristem Ježíšem, který pod Ponciem Pilátem osvědčil krásné vyznání, abys zachovával příkaz bez poskvrny, bez úhony, až do zjevení našeho Pána Ježíše Krista“ (1Tim. 6,12-14).

Před tváří božského Soudce a ve svém vlastním svědomí má každý biskup, kněz a křesťan morální povinnost podat jednoznačné svědectví o těch pravdách, které jsou v naší době zastřeny, podkopány a popírány. Soukromé nebo veřejné projevy vyznání těchto pravd by mohly iniciovat hnutí na vyznávání a obranu pravdy, stejně jako na odčinění po světě rozšířených hříchů proti víře, hříchů skrytého nebo veřejného odpadu od katolické víry u nemalého počtu kléru i laiků. Při tom je třeba si být vědom, že takové hnutí není o číslech, ale o pravdě, jak to vyjádřil svatý Řehoř z Nazianu uprostřed všeobecného naukového zmatku ariánské krize, že Bůh nemá žádné zalíbení v číslech (srv. Or. 42,7).

Svědectvím nezměnitelné katolické víry se rozpomenou duchovní i věřící křesťané, že „Celek věřících … se nemůže mýlit ve víře. Tuto svou neobyčejnou vlastnost projevuje prostřednictvím nadpřirozeného smyslu pro víru celého lidu, když „od biskupů až po poslední věřící laiky“ dává najevo svůj obecný souhlas ve věcech víry a mravů“ (Lumen gentium, 12).

Svatí a velcí biskupové, kteří žili v dobách doktrinálních krizí, kéž jsou našimi přímluvci a vedou nás svými slovy, jak činí též slovy sv. Augustina, která směřují k svatému papeži Bonifácovi I.: „Že nám všem, kteří vykonáváme biskupský úřad, je svěřen úřad pastorační bdělosti (i když ty v něm máš zvláštní přednost), dělám při výkonu povinnosti svého úřadu, co mohu, pokud mi jen Bůh ráčí udělit sílu pomocí tvé modlitby“ (Contra EP. Pel. I, 2).

V současné mimořádné situaci všeobecného doktrinálního zmatku a dezorientace v životě Církve bude precizní vyhlášení pravd jednotným hlasem pastýřů a věřících bezpochyby účinným prostředkem bratrské a synovské pomoci papeži.

Toto veřejné Vyznání děláme v duchu křesťanské lásky, která se projevuje starostí o duchovní zdraví pastýřů a věřících, to znamená všech členů Kristova těla, Církve, majíce na paměti následující slova svatého Pavla v prvním Listu Korinťanům: „… aby nenastala v těle roztržka, ale aby údy o sebe navzájem stejně pečovaly. A jestliže trpí jeden úd, trpí s ním všechny údy; je-li vyznamenán (některý) úd, všechny údy se s ním radují. Vy pak jste Kristovo tělo a údy, každý svým podílem“ (1Kor 12, 25-27) a v listě Římanům: „Jako totiž máme v jednom těle mnoho údů a všechny tyto údy nemají touž činnost, tak i my, ač je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu a každý jsme údem jeden druhému. Máme však rozličné dary podle milosti nám udělené: je to proroctví, ať je to úměrné k víře; je to služba, ať se věnuje té službě; kdo učí, ať se věnuje tomu vyučování; kdo má dar povzbuzování, ať povzbuzuje; kdo rozdává, čiň to s prostností; kdo je představený, s horlivostí; kdo prokazuje milosrdenství, s radostností. Láska buď bez pokrytectví. Mějte zlo v ošklivosti, lněte k dobru. V bratrské lásce se vzájemně vroucně milujte, předcházejte jeden druhého v uctivosti. V horlivosti nebuďte liknaví! Duchem buďte vroucí, služte Pánu.“ (Řím 12, 4-11)

Kardinálové a biskupové, kteří podepsali toto „Vyznání pravd“, jej svěřují Neposkvrněnému Srdci naší Paní pod titulem „Salus populi Romani“ („Spása římského lidu“), majíce na paměti zvláštní duchovní význam, který má tato ikona pro římskou církev. Ať celá katolická Církev, pod ochranou neposkvrněné Panny a Matky Boží, “bojuje beze strachu boj víry, pevně stojí v nauce apoštolů a bezpečně kráčí v bouřích světa, dokud nedosáhne nebeského města“ (Preface ze mše ke cti blažené Panny Marie „Spásy římského lidu“).

31. května 2019

Kardinal Raymond Leo Burke, patron Suverénního řádu maltézských rytířů
Kardinal Janis Pujats, emeritní arcibiskup z Rigy
Tomash Peta, arcibiskup arcidiecéze Svaté Marie z Astany
Jan Pawel Lenga, emeritní arcibiskup-biskup z Karagandy
Athanasius Schneider, světící biskup arcidiecéze Svaté Marie z Astany

Reakce na článek (Mimořádně přínosné reakce zveřejníme)

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *