Velká přestavba Církve – Laudato si

Velká přestavba Církve – Laudato si

Velká přestavba Církve – Laudato si

— předchozí část —

Když jsme v prvním článku pojednávajícím o kontextu, do kterého zapadá synoda o Amazonii, vznesli podezření, že v současné době probíhá velká přestavba Církve, netušili jsme ještě, jak hlubokou pravdu tímto tvrzením vyjadřujeme. Někteří komentátoři se k tématu vyjádřili tak, že přestavba Církve probíhá už od Druhého vatikánského koncilu, s čímž nezbývá než souhlasit. Současná přestavba Církve má ale jiný charakter a jde ruku v ruce s přestavbou celé společnosti, jak se pokusíme dokázat z encykliky Laudato si, která vyšla 24. května 2015 a je podepsána papežem Františkem.

2. Požadavky encykliky Laudato si

Než se pustíme do zkoumání encykliky samotné, všimněme si, že je adresována „každému člověku této planety … s touhou navázat dialog týkající se našeho společného domova1. Pozoruhodné je, že v dobách, kdy bývaly encykliky adresovány kardinálům a biskupům, jednalo se o poměrně krátké, srozumitelné a hlavně jednoznačné dokumenty. Tento okružní dopis, podobně jako řada předchozích, je adresována širokému publiku, a zahrnuje čtenáře velkým množstvím textu, ve kterém bude jen s velkými obtížemi hledat racionální jádro. Pokud vytrvá v četbě, nejspíš se mu přihodí to, co nám, že rezignuje ve snaze chápat smysl a prostě se jen oddá působení různých slovních spojení na city; ta v něm budou vyvolávat místy naději a radost, jindy obavy, zděšení apod. Hold církevní řeč se změnila tak, že rozum zůstává při četbě hladový, zatímco city jsou téměř vydírány. Uveďme si příklad:Sestra země v těchto situacích bolestně naříká, čímž se připojuje ke sténání opuštěných tohoto světa, kteří od nás s pláčem požadují změnu směru.“ (Pláč, bolestné naříkání, sténání opuštěných atd.)2

K obsahu encykliky

Tento okružní list je rozdělen do šesti kapitol, přičemž již z úvodu se dozvíme nosná témata3:

souvislost mezi chudými a zranitelností planety,
– vnitřní provázanost a vzájemná závislost tvorů,
kritika moci, která pochází z technického rozvoje,
– výzva ke hledání jiných koncepcí ekonomie a pokroku,
– návrh nového životního stylu

Pokud si k tomu připojíme jiné tvrzení (taktéž z úvodu), nabudeme přesvědčení, že římskému biskupovi (jak se sám nazývá) nejde o nic malého: „Každá snaha o kultivaci a zlepšování světa vyžaduje radikální změnu způsobu života, modelů výroby a spotřeby a zkostnatělých mocenských struktur, jež dnes ovládají společnost.4
Opravdu není možné kultivovat svět bez oné všeobjímající radikální změny?

1. kapitola encykliky: Co se děje našemu domovu

Pod pojmem domov rozumí papež zemi, na které žijeme. Velmi vhodná by zde byla zmínka o pravém domovu, který my křesťané očekáváme v nebesích, ale tuto zmínku papež nečiní. Dokonce se zdá, jako by se autor úmyslně vyhýbal poukazu na nadpřirozený cíl člověka a nadpřirozený duchovní život, který spočívá v životě milosti skrze svátosti. A přece tohle bychom od papeže očekávali na prvním místě. Jaká škoda, nevyužít příležitosti zvěstovat tyto nejvznešenější pravdy všem lidem, kterým je encyklika určena!
Namísto toho je v první kapitole čtenář seznámen s různými materiálními zly, které poškozují životní prostředí: znečištění ovzduší, odpadky, oteplování, klimatické změny způsobující migraci, nedostatek vodních zdrojů, vypalování pralesů. Dále je zde kriticky pohlíženo na výstavbu velkých měst, problematiku digitálního světa a demografického růstu.

Papež předpokládá, že vyčerpání zdrojů povede k válkám, že světový systém je neudržitelný a nabádá ke změně politické moci: „Od politiky se žádá, aby pozorněji předjímala a odstraňovala příčiny, které by mohly vést k novým konfliktům. Avšak moc napojená na finanční sektor takovéto snaze nejvíce odporuje a politickým návrhům často chybí širší rozhled. Proč dnes udržovat moc, na kterou se bude vzpomínat jen pro její neschopnost zasáhnout, když to bylo naléhavé a nezbytné?5 A aby byl papež ještě konkrétnější tvrdí: „Potřebujeme leadership, jež bude ukazovat cesty a hledat odpovědi na potřeby všech lidí současných generací, aniž by ohrožoval generace budoucí.6 Na této větě je pozoruhodné, že papež používá anglického slova (a toto zůstává anglicky i v překladech do jiných jazyků, zejména těch, které si pod pojmem „vůdce“ ještě živě představuji realitu 2. světové války). Leadership bychom mohli přeložit českým slovem vedení, vůdcovství. A to je přesně to, o co zde jde, vytvořit celosvětové normativní a nedotknutelné vedení: „Je nevyhnutelné vytvořit normativní systém, který bude obsahovat nedotknutelná omezení a zajistí ochranu ekosystémů, dříve než nové formy moci založené na technicko-ekonomickém paradigmatu zničí nejenom politiku, ale také svobodu a spravedlnost.“ A je to jasné. Jde zde o politicko-společenskou změnu paradigmatu, tzn. radikální proměnu společnosti, myšlení, hodnot a způsobu života.

Můžeme říci, že středověká Christianitas (křesťanská společnost) měla paradigma vyrůstající z víry v jediného Boha stvořitele a soudce. Postupem času bylo toto paradigma zaměněno za technicko-ekonomické, které určuje myšlení a životní styl člověka současnosti, a které papež částečně právem kritizuje. Nyní ale má dle papeže nastat další proměna, která má být celosvětová a má mít určité charakterizující prvky, které si vyčteme z následujícího textu encykliky.

— pokračování —

 

Celá encyklika ke stažení zde: https://www.paulinky.cz/…Laudato_si.pdf

Poznámky:

  1. Laudato si, str. 6
  2. str. 35
  3. str. 14
  4. str. 7
  5. str. 38
  6. str. 35

Reakce na článek (Mimořádně přínosné reakce zveřejníme)

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *