Velká přestavba Církve – Kontext

Velká přestavba Církve – Kontext

Velká přestavba Církve – Kontext

V souvislosti se zkoumáním podivného rituálu Pačamamy, konaného ve vatikánských zahradách na svátek sv. Františka, se vynořují dosti alarmující náznaky “velké přestavby Církve”. V sérii několika úvah se zaměříme na synodu o Amazonii, její kontext, encykliku Laudato si, která se synodou úzce souvisí, podivný rituál předcházející synodě, výsledek synody a snad i další zjištění, která se při studiu problematiky jistě vynoří.

1. Kontext synody o Amazonii

Abychom správně porozuměli tomu, co se v Církvi v souvislostí se synodou o Amazonii odehrává, je třeba se seznámit s kontextem, do kterého synoda zapadá. Jak se zdá, jedná se o velmi komplexní proměnu společenskou a politickou. Synoda o Amazonii se uskutečnila v návaznosti na tzv. Čas stvoření (Season of Creation), což je ekumenická iniciativa, která prosazuje mezi křesťany ekologické cíle. Podle autorů projektu Čas stvoření se mají křesťané zaměřit na ochranu životního prostředí a právě od 1. září do 4. října se mají v rámci této iniciativy konat modlitební setkání za ochranu přírody, mají probíhat přednášky a osvětové aktivity mezi křesťany s tématikou ochrany Božího stvoření. Každý rok jsou zveřejněny nové materiály, které instruují, jak nejlépe provádět propagaci ekologických cílů v křesťanských společenstvích. Obsah těchto materiálů je téměř výhradně nenáboženský, pouze horizontální, tedy světský. Se skutečnou úctou k Bohu nemají mnoho společného.

Dle autorů má tento projekt svůj původ v nařízení ekumenického patriarchy Demetria I., který v roce 1989 zavedl Den modliteb za stvoření v pravoslavné církvi a stanovil pro něj právě 1. září. V roce 2000 a v následujících letech se k této aktivitě přidaly různé protestantské denominace, až konečně v roce 2015 se připojil i papež František. Období tedy začíná 1. zářím a končí svátkem sv. Františka, který je považován za patrona ekologů.

Autoři Času stvoření prezentují synodu o Amazonii jako součást svého ekologického projektu. V příručce pro rok 2019 se píše:

„V rámci tématu ,Síť života: Biodiverzita jako Boží požehnáníʼ, Čas stvoření 2019 podporuje účast církví a křesťanů na celém světě prostřednictvím: … přípravy na globální události, které chrání přírodu, jako je Světový kongres o ochraně přírody v červnu, klimatický summit OSN v září, katolická synoda o Amazonii v říjnu a Konference OSN o změně klimatu v listopadu.“

Jak se zdá, synoda o Amazonii zapadá do většího projektu, než je pouhá vstřícnost katolické Církve vůči minoritám a chudým lidem v Amazonii nebo přizpůsobení církevních norem misijnímu působení v jihoamerické oblasti. Nechceme tvrdit, že synoda je prvoplánovitě takto zamýšlena, nýbrž že do projektu velmi dobře zapadá. Žhavá témata jako zdobrovolnění celibátu, připuštění žen k duchovenským službám, či zavedení pohanských a synkretických obřadů do katolické liturgie se jeví být ne zcela vyčerpávajícím či výstižným popisem toho, o co vlastně na synodě šlo.

Spíše se zdá, že synoda má přispět k celosvětové klimatické agendě, a to mezi katolíky. Směrovat pohled věřících ke světu a jeho potřebám, k hodnotě přírody, k agendě, která se zabývá udržitelností (kam patří i přírodní zdroje, především zdroje energie a počet obyvatel). Jistě by bylo zajímavé zjistit, jak tato problematika oslovuje současného člověka, jak formuje myšlení mladých lidí, jak mění jejich návyky, jak dokáže odvrátit pohled od nebe k zemi.

Do stejného kontextu zapadá i medializace švédské školačky Grety Thunbergové. Jejím prostřednictvím jsou pro klimatickou agendu manipulováni studenti a dokonce školní děti. Naopak velkým protivníkem politizace klimatických změn je americký prezident Donald Trump (kterému evropská média nemohou přijít na jméno). Možná že mají pravdu ti, kteří říkají, že boj za klima je bojem o předefinování humanity, o předefinování lidské svobody a pohledu na člověka jako takového. Jde tedy o to naučit člověka, aby omezoval sebe sama, aby nastoupil cestu sekulární askeze, aby se vnímal jako část celku spíše než svébytná osoba, jako součást přírody. K tomuto účelu je jako nástroj používána osobnost asketika a mystika sv. Františka z Assisi, který miluje celé Boží stvoření. Je zde vytvořena jakási falešná ikona milovníka přírody a průkopníka mezináboženského dialogu.

Čas stvoření končí právě svátkem sv. Františka. V tento den se ve vatikánských zahradách uskutečnilo “modlitební setkání”, které bylo zahájeno v pátek 4. října přesně v poledne – v hodinu, kdy byl Kristus ukřižován.


Odkazy k dalšímu studiu:

 

— pokračování —

1 komentář

Bohu vďaka za to , že nám Boh Otec ponechal katolíckych biskupov, i kňazov, ktorí sú ochotní položiť aj svoj život za Pravdu. Je to pre nás kresťanov, katolíkov, povzbudením. Povzbudením v čase, kedy rozdelenie naberá vrchol. Veríme v prísľub “moje Nepoškvrnené Srdce zvíťazí “.
A tak sa budeme i naďalej naša drahá Matka snažiť robiť to, čo nám kážeš. Iste sa budeme modliť za spásu tých, ktorí dopadli. Manželia Tomáš a Gabika

Reakce na článek (Mimořádně přínosné reakce zveřejníme)

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *