Nestydatý pohled

Nestydatý pohled

Nebezpečí nestydatého pohledu

Téma nestydatého pohledu je vždy aktuální, především však v letních měsících při vysokých teplotách. Je třeba mít na paměti, že ani v takových situacích nepřestává platit Bohem daný zákon ať už přirozený, či zjevený. Zde jde konkrétně o 6. a 9. přikázání, „nesesmilníš“ a „nepožádáš manželky bližního svého“. Tato přikázání zakazují neuspořádané touhy (9.) nebo neuspořádané užívání (6.) pohlavního potěšení.

Kdo mne vyzná před lidmi, toho vyznám i já před svým Otcem v nebesích.

Co je uspořádané a co ne?

To, co zde překládám slovem neuspořádaný (někdy též: nespořádaný nebo nezřízený), označuje latina slovem inordinatus a němčina ungeordnet. Bůh dal člověku různé schopnosti a stanovil, jakým způsobem mají být užívány. Tak stanovil Bůh řád (přikázání) a dle tohoto řádu má být lidský život uspořádaný (rozumný).

Zde konkrétně jde o pohlavnost. Ta je člověku dána za jediným primárním účelem, a tím je rozmnožování. Jakékoliv užívání pohlavních schopností mimo tento účel je tedy neuspořádané (tzn. vybočující z řádu Bohem daného, a je tudíž proti rozumu a proti člověku, který je tvorem rozumným).

Pohlavní schopnosti lidí jsou tedy určeny k rozmnožování. Rozmnožování lidí je však záležitostí výhradně manželů, a tedy je nutný sňatek, se všemi jeho podmínkami, jak Bůh ustanovil. (I manželství je zcela rozumné, neboť nejde jenom o to přivést na svět děti, ale také je vychovávat, a k tomu je nezbytná rodina.)

Můžeme shrnout, že jakékoliv užívání pohlavních sil (nebo třeba jen touha po takovém užívání) mimo zamýšlený cíl, kterým je rozmnožování v rámci platně uzavřeného manželství, je tedy neuspořádané a tím hříšné.

Co je nestydatost?

Všechny druhy hříchů proti 6. a 9. přikázání označujeme pojmem necudnost, neboli mravní nečistota (luxuria). Je-li necudnost neuspořádaná touha nebo neuspořádané užívání pohlavní rozkoše, pak nestydatost je zaměstnávání se věcmi, které mohou snadno vyvolat pohlavní rozkoš. Nestydatost pojednáváme spolu s necudností, i když je hříchem odlišným.

Uveďme si příklad nestydatosti. Dívka chce zaujmout své okolí, proto se oblékne do nedostatečně zahalujících šatů. Nepůsobí jí to sice pohlavní rozkoš, ale dává pohoršení k hříchu necudnosti u jiných. Stejně tak mladý muž, který chce předvést své svaly. Podobně se vystavuje nebezpečí necudnosti ten, kdo nestydatě přistupuje ke svému tělu v čase hygieny. Nestydatost tedy vede k necudnosti u sebe nebo u jiných.

Dělení částí lidského těla dle počestnosti

Poté, co jsme osvětlili pojem nestydatosti, je nutné se ještě zamyslet nad tím, co bývá předmětem lidského pohledu, tedy lidské tělo a jeho části. Podle klasické morálky se části lidského těla označují jako počestné, méně počestné a nepočestné. Samozřejmě, že Bůh stvořil celého člověka, a tak tedy je celé lidské tělo dobré, ale toto označení pomáhá při stanovování morálních pravidel. Počestné části těla jsou: hlava, ruce a nohy. Tzv. méně počestné jsou: hruď, záda, paže, stehna. Jako nepočestné označujeme pohlavní orgány a partie, které jsou jim velmi blízké.

Třebaže člověk současnosti na toto členění zapomněl, historie i tradiční teologie ho velmi dobře zná. Tak např. i pohané jako Marcus Tullius Cicero (106-43 př. K.) mluví o nepočestných částech lidského těla, které nesmí být ani nedopatřením obnaženy při divadle. Z křesťanských teologů jmenujme sv. Augustina a velkého moralistu sv. Alfonse, kteří taktéž mluví o nepočestných částech. Dokonce i v Písmu sv. o nich nalezneme zmínku: „A údy těla, které pokládáme za méně čestné, přiodíváme čestněji“ (1Kor 12,23).

Pohled na lidské tělo

Budeme-li chtít výše uvedená pravidla uplatnit v konkrétním životě, zjistíme, že rozhodující je především úmysl pohledu. Ten může být záměrně necudný, potřebný nebo zbytečný. Záměrně necudný pohled je vždy těžce hříšný. Naopak potřebný pohled, byť i velmi dráždivý (např. u lékaře) nemusí být hříšný vůbec. Druhým kritériem posouzení je velikost nebezpečí, které pohled působí. Vzhledem k viděnému předmětu, můžeme problematiku osvětlit následovně:

a) Dívat se na nepočestné části vlastního těla je dovoleno z rozumného důvodu. Samozřejmě se nesmí svolit k pohlavní rozkoši, pokud vyvstala. Podobné pohledy ze zvědavosti nebo lehkomyslnosti jsou lehkými hříchy. Zdržuje-li se někdo dlouho bez důvodů u takových pohledů, pak se to může stát snadno i těžkým hříchem.

b) Zběžný pohled ze zvědavosti na nepočestné části těla u osob stejného pohlaví je lehký hřích; stane se z něj ale těžký, pokud se to děje úmyslně a dlouho, především je-li s tím spojen souhlas. – Užívání světelných, vzdušných nebo slunečních lázní je z rozumného důvodu dovoleno, přece se však má, jak je to jen možné, postarat o to, aby koupající se měli zakryty nepočestné části těl. (V zájmu stydlivosti se má dbát také přísně na to, aby se malé děti vzájemně neobnažovaly.) Pohlížení na méně počestné části takových osob není žádný hřích, vyjma pokud se to děje ze sodomitského úmyslu.

c) U osob jiného pohlaví je pohlížení na nepočestné části těl smrtelný hřích, vyjma pokud je to z nedopatření a rychle nebo krátce a z větší vzdálenosti, nebo pokud se jedná o malé dítě. Pohlížet na méně počestné části takových osob není těžký hřích, mimo pokud se to děje dlouhou dobu; snadno však bývá hříchem lehkým. – Užívat děvčata nebo ženy jako modely, které mají zakryty pouze pohlavní orgány, není samo o sobě dovoleno. Jsou-li ale mladí umělci nuceni ke svému vzdělání na umělecké akademii navštěvovat takové kurzy, pak nehřeší, pokud takové modely kreslí. Samozřejmě ale nesmí svolit k pohlavním hnutím a musí se pokoušet snažit modlitbou a obnovou dobrého předsevzetí učinit z blízké příležitosti ke hříchu příležitost vzdálenou. – Pokud takové dívky nebo ženy nemají žádnou jinou možnost, aby se uchránily těžké nouze, pak je jim také dovoleno stát modelem za předpokladu, že užijí odpovídajících předvídaných opatření. Pohlížet na nepočestné části těl zvířat ze zvědavosti nebo hledět na to, jak se páří, je hřích lehký.

d) Hledět se zvláštní pozorností na nahé obrazy a umělecká díla, na nichž jsou zobrazeny pohlavní části těl, se může stát lehko těžkým hříchem, především pokud se jedná o novější vyobrazení, která si kladou za cíl vzbuzovat smyslnost. Ani nemluvě o pornografii, která je vždy těžce hříšná.

Správné oblékání

O oblékání je možné psát celé knihy. Z důvodu mravnosti pohledu je nutné, aby oblečení nevzbuzovalo žádostivost. Oblečení posuzujeme co do střihu a materiálu. Střih oblečení musí být takový, aby dostatečně zahaloval především nepočestné části těla, ale i části méně počestné. Prakticky to tedy znamená, že člověk je zahalen od loktů až pod kolena. Oblečení nesmí ponoukat ani k lehkému hříchu.

Co do materiálu nesmí být oblečení průsvitné ani přilnavé. Právě přilnavost oblečení je dnes velkým problémem. Třebaže samotné tělo není vystaveno pohledu, přece však přilnavé oblečení zobrazuje kontury tak, jako by byl člověk téměř nahý. Některá oblečení svou přilnavostí a barevností mohou dokonce ještě zvyšovat dráždivost. Oblečení by tedy mělo být volné kolem těla. Podobná pravidla je třeba uplatnit i na koupací oděv.

Společné koupání

Problematika mravnosti lidského pohledu se zvlášť dotýká konkrétních míst, kde se lidé obnažují. Jsou to především koupaliště, sluneční nebo vodní lázně. Je pozoruhodné, že ještě do poloviny minulého století Církev svatá zakazovala společné koupání mužů a žen. Nepoť právě zde je pohled lidský nejvíce drážděn. Není dovoleno bez závažného důvodu vystavovat se pokušení, anebo sám být pokušením pro druhé. Především je třeba dbát na to, aby děti nebyly pohoršovány, což se snadno může stát i skrze vlastní rodiče, kteří se koupou.

Závěrem můžeme konstatovat, že uchování si čistoty pohledu v dnešní době je pro křesťana velkou výzvou. Vypořádání se s tímto problémem může začít důkladnou inventurou šatníku, přes vyhození televize a přemístění počítače na frekventované místo, až k omezení kontaktů s příbuznými a známými, prostřednictvím kterých pohoršení přichází.

Doporučená literatura:
Antonín Vřešťál, Katolická mravouka, 1912, díl II., část 1., str. 410nn
Reginald M. Dacík OP, Mravouka, 1946, str. 365
Václav Kubíček, Katechetika, 1939, str. 241n
Adolf Pelikán, Ovoce ze stromu poznání

4 komentáře

Ďakujem hlavne za upresnenie, čo sa týka častí tela podľa počestnosti
Taktiež že ste spomenuli ako kedysi bolo zakazane spoločné kupanie
Mohli by ste citovať nejaký zdroj, kde sa to upresnuje, aby ludia vedeli, kto presne to zakazaoval, či len miestni biskupi alebo aj Vatikán?!

ešte, čo sa týka obliekania. Spomínate, že by sa mali obliekať od laktí po kolená, ale neuvadzate kto tak určuje.
Ja si myslím, že od zapästia po kotník a to preto, lebo aj Panna Mária sa zjavuje v takých šatách a nikdy nemá odev kratší.
Povedal by som, že povolenie odevu (od laktí po kolená) je kompromis, ktorý v sučasnosti povolili niektorí klerici, ale v skutočnosti aj to ľutuju. Samozrejme, nečistí… ani to nelutuju.

Díky za reakci!
Pod článkem doporučuji literaturu. Pokud považujete téma za důležité, věnujte se jí a přečtěte si doporučené texty.

Ve zkratce uvedu jenom citát z: Adolf Pelikán, Ovoce ze stromu poznání (kde je uveden výňatek z Ordinariatního listu diecéze Královéhradecké z roku 1940):
“Přesné směrnice ve sporných otázkách ženské módy jsou jasně vysloveny v instrukci posvátné kongregace koncilu z r. 1930 :
a) Šat, zvláště dívčí, musí sahati pod kolena, po lokty, zakrývati prsa a záda, tělo nesmí při oblečení prosvítati a šat nesmí býti nepřirozeně těsný. Tělo­ cvičného úboru mohou dívky užívati pouze v tělo­cvičnách a nesmí v něm vystupovati na veřejnost.
b) Společné koupání, hry, slunění, sport, skauting a pod. hochů a dívek jest naprosto nepřípustné.”

Praktické uvádění do praxe konzultujte s knězem!

Mě by zajímalo, zda o těchto textech vědí budouci lékaři – psychiatři, religionisté a budouci psychologové na vysokých školách.
Tyto texty by měly být používaný při vyuce. aby pomohly hodně objasnit.

Velice děkuji za článek. Zvlášť v současnosti je potřeba připomínat nejen nezměrnou boží shovívavost ke kajícníkovi, ale i ta nejpřísnější boží přikázání. Doporučuji však opatrnost, pokud jde o zařazování konkrétních skutků mezi těžké hříchy (jde o složitou problematiku). Jisté je, že pornografie je těžký hřích (viz http://www.katechismus.cz/paragraf.php?sel_paragraf=2354). Prokop

Reakce na článek (Mimořádně přínosné reakce zveřejníme)

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *